Dne 8.8.2003 startujeme z Neratovic, v Praze nabíráme další účastníky a po 21.hodině večeříme v Ostrovačicích u Brna v restauraci U Nedbálků, kde se taky naposled loučíme s českým pivem. A pak už jedeme na slovenské hranice a pak napříč Maďarskem. V noci zastavujeme na parkovišti u dálnice, protože nám přestala svítit koncová světla. Naštěstí jsme našli pohozený kus drátu a závadu jsme opravili. Před polednem přijíždíme na rumunskou hranici, formality tentokrát trvají 3 hodiny, což nás značně zdrží. V horku přijíždíme k říčce, zastavujeme a jdeme se vykoupat. Osvěženi jedeme do Huedinu, kde probíhají folklorní slavnosti, takže se díváme na turecké a rumunské skupiny tanečníků, kupujeme melouny 4 Kč/kg a vydáváme se na další cestu. Asfaltová silnice se mění v prašnou, takže většinou jedeme na jedničku. Teprve za tmy zastavujeme a přespáváme pod širákem. Ráno se probouzíme se sluníčkem v krásné krajině s potokem a okolními zelenými horami. Autobus nás pak veze ještě hodinu do I.C.Ponor, kde vystupujeme a jdeme lesní silnicí podle říčky Somesul Cald do soutěsky Cheile Somesului Cald. Krátce po našem příchodu padá jedna Rumunka ze skály a část naší výpravy ji dává první pomoc a řečištěm přes balvany a prahy ji přenáší na improvizovaných nosítkách k autu.

Ráno vyrážíme na cestu k Ponorným hradům – Cetatile Ponorului. Míjíme poianu Ponor, krásnou louku s potokem, který se v závěru ponořuje do země. Přecházíme přes kopec a pak strmě sestupujeme na dno kaňonu a vcházíme do vstupní 70 m vysoké skalní brány. Dále cesta pokračuje 300 metrovým tunelem, který vytvořila ponorná řeka. Skáčeme přes kameny, svítíme si na cestu čelovkami a baterkami. Cesta podzemím končí u strmého suťáku kudy vylézáme na denní světlo. Vracíme se prudkým stoupáním ven z kaňonu a pak cestou do cabany Caput. Vracíme se pak přes kopec zpět na Padis. Na další dva dny vyrážíme krasovou krajinou přes jeskyně Barsa a Neagra k ledové jeskyni Focul Viu a pak na vyhlídkovou skálu Piatra Galbena, ze které je překrásný pohled na zalesněnou Galbenu. Scházíme pak o 400 m výškových dolů na Poianu Florilor, kde zakládáme tábor a oheň. V noci pozorujeme padající hvězdy.

Ráno vyrážíme do kaňonu Galbena. Nejdříve jdeme po nové silnici a z ní pozorujeme z výšky kaňon. A pak přichází opravdová lahůdka, průchod kaňonem. Jdeme vodou mezi kameny případně po lanech nad vodou. V závěru doliny vtéká vodopád z tunelu, který je průchodný. Takže dalších 100 m stoupáme s baterkami tunelem, ve kterém teče voda. Je to skutečně monumentální dílo přírody. Vystupujeme suťákem z tunelu a kaňonem pokračujeme až k místu, kde potok vyvěrá ze skály.

Stoupáme pak asi 500 m výškových do kopce až k propasti Bortig a odtud pak přes vyhlídky na Cetatile Ponorului až do speleologického kempu. Kupujeme chleba, pivo a lihoviny. Přítulný kůň se snaží nám to všechno sežrat, nebo alespoň porazit. Večer se vracíme na naši základnu Padis a jdeme do cabany Padis a Jirka Pekař při kytaře tančí s našimi i místními dívkami.

Ve čtvrtek dopoledne vyrážíme na třídenní přechod masivu Vladeasa. Je vedro, jdeme přes louky na Canton Padis, kde neodoláme, abychom si nekoupili Čuka – místní lahvové pivo (v originále Ciuc). Osvěženi pak pokračujeme dál, cestou nacházíme opět množství velkých a nádherných hřibů. Přecházíme louku se skálou Piatra Arsa a pak už na hřebenech u potoka rozbíjíme tábor. Další den je oblačno, takže se jde dobře. Přecházíme celý hřeben, kolem vyhlídkové skály Piatra Talharului přes nekonečné louky a pak lesem až ke cabaně Vladeasa. Stavíme ve větru stany a večer jdeme do cabany. Osvětlení je zde jen z autobaterie jednou žárovkou.

Poslední den scházíme do Rogojelu přes louky a lesy a končíme u autobusu blízko vesnice Scrind Frasinet. V Oradei utrácíme v konzumu poslední leiky a na rumunských hranicích strávíme ještě hodinu a pak ještě přespíme na parkovišti u Budapešti na palouku pod akáty. Ráno se rozjedeme k slovenským hranicím, tentokrát už všechno jde hladce. Přejíždíme české hranice a zastavujeme na oběd v Hustopečích. Domů do Neratovic přijíždíme v neděli 17.8. odpoledne.