Marmolada 2007

Marmolada 2007 – výprava KČT Neratovice do Itálie 3.-12.8. 2007

v počtu 45 členů

Naložení a transport celé výpravy z Neratovic do lůna panenské přírody v Alpách proběhl tak rychle, že mnozí nestačili ani dopít své osmnácté pivo a už se bylo možno kochat lůnem panenské přírody po sedmnácti dopitých pivech . Pohled na masiv Marmolady se nám, Etnickým Polabanům, poprvé otevřel ze severního údolí od Lago di Fedaia(2057m.n.m.). Toto jezero se stalo výchozím bodem pro naše putování „S KČT z Neratovic až na konec světa.“ Lanovkou Plan dei Fiacconi(2625), které využila většina účastníků alespoń pro částečné ulehčení celého výstupu, jsme si poněkud zpříjemnili cestu, zkrátili aklimatizaci a ulili se z turistiky. Ve zbylém čase se pak bylo možno kochat širokým, dalekým a zejména hlubokým okolím. Někteří skalní jedinci ovšem dali přednost pěšímu přechodu celého masivu v plné polní přes ledovec, protože – citát dne : „ Jsou všude rádi hlavně se svým batohem…“ Vlivem postupujícího globálního oteplení není již ledovec to , co býval ještě nedávno. Ale kopec naštěstí zůstal tak, jako by alpinské vrásnění mělo „padla“ teprve včera. Chytřejší a pohodlnější túristé šli žlabem úplně vpravo (Forcella dei Marmolada 2910), ti ostatní zkratkou přímo přes bílý kopec systémem : nahoru a dolů. Citát dne : „ Mami , a nemohla by sis na chleba namazat třeba něco jiného, než tu marmeládu…? „ Dlužno podotknouti, že občas to s námi vypadalo přesně opačně, tzn., že si kopec namaže na chleba nás…

Od prvního až do posledního dne bránici všech a zejména pak některých dráždila představa pěkné vycházky po hřebenech hor obdivovaných zezdola. Uposlechli jsme a vydali se po značených cestách, např. Ferrata delle Trince – Monte Mesola(2642). Ráj horolezců z leknutí – ferrata, klettersteig, neboli „ běžná alpská turistická stezka s překrásnými výhledy doslova všemi směry, nejvíce však směrem dolů, pro větší komfort a proti neplánované zkratce tímtéž směrem jištěna ochozy, kramlemi, stupačkami, ba i lanem od skoby ke skobě , a to vodorovně, častěji však svisle.“ Frekventanti se však nesmí zapomenout zajistit vlastní karabinou na zapůjčeném úvazu, a to alespoň občas. Citát dne : „ Já jsem ti to asi ještě neřekla, ale já mám závratě už na židli….“ „Neboj, to se tady nemůže stát, židle se může zvrhnout . . !“ Během celého výstupu na Marmoladu jsme na severu mohli obdivovat pohoří Sella(3152). Majestát bez komentáře, závratě poněkud ustoupily zvědavosti, co bude tam úplně nahoře ? Citát dne : „Nebude tam zima ? Já jsem někde četla, že je tam zima . Já jsem totiž notoricky zimomřivá .“ Když skutečně nasatala konečná, výš to už bez vrtule nešlo . Kříž na vrcholu Marmolady byl 3343+2 m.n.m. Eventuální pocit zimy ustoupil překrásnému počasí , rozhledu a pocitu parciálního vítězství nad dolomitem, žulou a sebou samým. Citát dne : „ Jenom abychom nedošli za tmy…“ Nepodařilo se - stan se stavěl poslepu na kravské louce v údolí Contrin(2016) – následek jsem nesl na podrážce celý příští den až na Riffuggio v Passo Santa Nicoló(2338). ( následek = hovno kravské, riffugio= chata horská. Pozn. red.) Všude okolo bylo plno překrásných překvapení ústrojných i neústrojných , např. Lomikámen bílý, listy zelené, dolomitické Alpy šedé. Tento druh chtěl používat Jára da Cimrman v místním kamenolomu Il Šutro de la Dolomito poblíže Lago di Srago k ekologickým trhacím pracím. Výsledky usilovných výzkumů a uspokojivých výsledků byly však , bohužel , ztraceny ve válce, neznámo však ve které.

Chata Santa Nicoló z černé (nejobtížnější) ferraty Ombretta na vrchol Col Ombert (2670) vypadala jako škatulka sirek. Jistý metodický horolezec, když viděl náš rozpačitý nástup na první převis, prohlásil ke spolulezkyni : „ To vzdej !! To bys musela mít silné ruce, silné nohy, velký švih , nebo hódně velkýho siláka s sebou . . .“ Na vrcholu kopce pak svolil k potupné skupinové fotografii a musel uznat, že jsme s sebou měli oboje troje, a to v mnohonásobném přebytku…Obětmi počasí jsme se stali v den setkání s běžnou chatou turistického hotelového typu Ciampac . Běžná však nebyla černá Ferrata Financieri přes vrchol il Colac(2715), který se tyčil přímo za pivní verandou. V poslední třetině dlouhého terasovitého stoupání perfektní výhled zakryly černé mraky, pak bílá mlha, potom řídký déšt´ se sněhem a nakonec husté kroupy. Ještě štěstí, že v nastalé zimě bylo ocelové studené lano elektricky vyhřívané a cestou jsme si z něho mohli dobít baterky. Na vrcholu jsme pak byli fotografováni s bleskem, jenom nevíme kým a kdy nám pošlou fotky…Po rychlém ústupu do chaty S.Nicoló nám všichni již uschlí nevěřili, pak gratulovali, nakonec záviděli. My jim taky… Citát dne : „Nediv se, vole, že do vás uhodilo ! Parťačka je ze železa a ty máš hubu plechovou…“

Poslední dny jsme, již značně ošlehaní horskými větry z nekvalitní turistické stravy, přešli Val de Cirelle , Pass de Ombretola (2864), Val de Meda a Riffugio Fuchiade (1982) až na Riffugio Passo de La Sella (2528) Zde jsme absolvovali poslední hřebenovku - Ferratu Gadotti . Cestou kolem nebezpečných úseků bylo možno číst metodické tabulky pro úspěšné zdolání jakékoliv ferraty v několika světových jazycích. Čínština a romština chyběla . Snad právě proto okolí každé takové cedulky bylo poseto křížky těch, kteří nepochopili, nebo včas nedočetli … Čest jejich památce !!! Putování bylo ukončeno v Passo di San Pellegrinu (1919), kde náš promrzlý šofér autobusu prohlásil : „To je dost, že už jdete ! Asi jste tam měli tepleji, když máte jenom trička. My tady strašně mrzneme…“ a proto . . .

Nashledanou v Alpách 2008 !!! To bude v průměru ještě o 0,012 ^oC tepleji !!!!